wz

HRADY A ZÁMKY

Mé weby:
astrologie
panovníci Francie

Doporučuji:


Sloup v Čechách

zřícenina skalního hradu
www.hradsloup.cz

Pozoruhodný skalní hrad Sloup, stojící kdysi na okraji rozsáhlých hvozdů, vděčil za svůj vzhled okolnostem. Jednak tudy probíhala stará solní cesta z Míšně přes Lipou do Žitavy, jednak sama příroda nabízela výhodné místo v podobě mohutného osamoceného oblouku pískoviště vystupujícího do výše 33 m z širokého údolí. Kolmé stěny, které daly skalisku jméno snad již za srbských Milčanů, předurčovaly náhorní plošinu, měřící v delší ose 90 m, pro založení bezpečného a pro nepřítele téměř nedobytného sídla. Pro středověký hrad vybral sloupskou skálu některý z prvních Ronovců koncem 13. nebo počátkem 14. století. Přirozené podmínky byly lidským důmyslem vytvořeny v pevnost, bezpečně odolávající středověkého rytířského válečnictví. Voda z nedalekého potoka byla zadržována do rybníku nebo vodních příkopů, takže přístup k hradu, byl možný jen přes padací most. Průrva na severní straně se změnila v malé nádvoříčko s konírnou a studnou, chráněné dvěma branami, z něho vedly do vlastního hradu příkré schody úzkou slují. Tudy mohli příchozí stoupat pouze jednotlivě za sebou, zcela bezbranní proti obhájcům hradu, rozmístěným po horním okraji průrvy. Na některých místech po obvodu skály byly okraje přitesány na způsob ohradních zdí se střílnami, některé rozsedliny, považované za méně bezpečné, byly dozděny a na jižní straně byly vytvořeny nad sebou tři ochozy. Z budov, které kdysi na hradě stály, se nedochovalo téměř nic, zato zůstalo množství místností a chodeb vytesaných do skály. Bohužel ani ty se neudržely v původní podobě, neboť byly v 17. století různě rozšiřovány o další prostory. Tehdy byl vytesán do skály nový dosud používaný vchod. Středověkou zajímavostí hradu je hladomorna hruškovitého tvaru, vyhloubená do skály. Stěny tohoto vězení jsou kolem dokola pokryty rytinami a reliéfy, které zde vytvořili vězni.
Počátky Sloupu nejsou dost jasné, je však jisté, že vznikl na území, které v době přemyslovské patřilo mocnému rodu Ronovců. Zakladatelé pocházeli nespíše z větve Chvala z Lipé, takže se etymologie odvozující německé pojmenování hradu Berkinstein od jména Berků z Dubé zdá být mylná. Nejstarší písemné zprávy z počátku 14. století uvádějí jako pána ze Sloupu Čeňka z Lipé. Po r. 1330 koupil hrad Hynek Berka z Dubé a v berkovském držení se udržel téměř do počátku doby husitské. R. 1412 prodal Hynek Hlaváč z Dubé a z Lipé hrad s dvorem a vesnicemi Sloupem a Radvancem Janu z Varnsdorfu, který k panství přikoupil další dvě vsi, Janov a dnes již zaniklý Nedostojov. Od r. 1427 se za neznámých okolností usadil na hradě Mikeš Pancíř ze Smojna. Za jeho vlády patřil Sloup k pevným oporám Zikmundovy strany v severních Čechách, což Pancířovi nebránilo podnikat loupežnické výpady. Zvláště na počátku 40. let 15. století aktivně zasahoval do válek s lužickým šestiměstím a spolu s dalšími zemany a vartemberskými many se zúčastnil tažení do Žitavska. V odvetu za to se stal i Sloup cílem mohutné trestné výpravy Lužičanů do Čech v květnu 1444. Dobývání pevného hradu se sice nezdařilo, ale když se Mikeš nevzdal nepřátelství ani po sjednaném míru mezi Vartemberky a šestiměstím, spojili se lužičtí měšťané s hejtmanem litoměřického landfrídu Janem Smiřickým a v následujícím roce společně oblehli Sloup znovu. Po tříměsíčním obléhání se vyhladovělá posádka vzdala a vítězové hrad spálili. Třebaže se rozhodl Mikeš hrad neobnovit do obsazení královského trůnu v Čechách, byl Sloup brzy znovu opevněn, protože počátkem 50. let Pancíř ze Smojna opět válčil se saským kurfiřtem.
Někdy po r. 1455 Mikeš zemřel a jeho synové hrad prodali. Po krátké vládě Viléma z Illburku hrad r. 1471 opět získali na dalších 100 let Berkové z Dubé. Tehdy však přestal sloužit jako sídlo vrchnosti a pro občasný pobyt se upravila r.1596 část poplužního dvora pod hradem na nevelký panský dům, označovaný někdy jako zámek. Když v r. 1607 vymřel Adamem Berkou z Dubé jeho rod po meči, získal sňatkem s vdovou sloupské panství Abrahám ze Solhauzu. To potom přešlo na jeho bratra, ale bělohorská porážka přinesla další změny. Volf ze Solhauzu, přívrženec Fridricha Falckého, našel útočiště v Drážďanech, jeho statky byly zkonfiskovány a sloupské zboží koupil v r. 1623 císařský rada a komorník Zdeněk Lev Libštejnský z Kolovrat. K hradu patřili i okolní vsi Sloup, Radvanec, Chomouty, Bukovina, Záhoří, Svitava, Lindava, Velenice a díl Skalice. Během dalších 30. let k panství přibyly ještě Chotovice, Arnultovice, Polevsko a Okrouhlá. Hrad sám třicetiletou válku nepřečkal. R. 1639 byl obsazen a vypálen Švédy a tím definitivně končí jeho vojenská historie. V druhé polovině 17. století dostal nové obyvatele. Hrabě Ferdinand Hroznata z Kokořova, syn vdovy po Zdeňkovi z Kolovrat, podruhé provdané za Petra z Kokořova, jej věnoval jako nový majitel panství r. 1680 poustevníkům. Ti, zejména první z nich, poustevník Konstantin, upravovali hrad podle svých potřeb a dal hradu dnešní vzhled. Poustevníci obývali hrad, až do r. 1785, kdy byla zdejší poustevna císařem Josefem II. zrušena.
Novou kapitolu znamená 18. století v historii panství. Po smrti Ferdinanda Hroznaty z Kokořova je koupil v r. 1710 od jeho synů, kteří dědictví mohli udržet, Norbert Oktavián Kinský. Jeho syn Maxmilián (1705-1780), představitel osvícenských národohospodářských názorů, se pokoušel na sloupském panství realizovat své moderní představy, které jako přední člen komerčního sdružení prosazoval i v celostátním měřítku. Ve Sloupu i v okolních obcích založil řadu manufaktur, v nichž se vyrábělo plátno, vzorované plátno zvané činovať, voskové plátno a barchet, zrcadlárnu a v r. 1763 i první kartounku v Čechách. Parcelací někdejších vrchnostenských dvorů vznikly v jeho době na sloupském panství nové vesnice Josefov a Maxov nové části obcí Janova, Arnultovic a Pihle. Hrad, od konce 18. století zcela opuštěný chátral. Teprve v r. 1953 byly jeho pozůstatky jako zajímavý doklad středověké opevňovací techniky převzaty státem a prohlášeny za kulturní památku.
(převzato z: www.pametihodnosti.cz )